Kdo by neměl rád dukátové buchtičky, čím více krému, tím lépe. Zkoušela jsem různé recepty, ale tento jednoznačně vede.
Začnu předmluvou autorky uvedené kuchařky:
Své dceři Jiřičce.
Drahé dítě,
vytrpěla jsem mnoho - že jsem nebyla pro život vychována. Netušila ubohá má matička, jak přenešťastný stihne mne osud. Chci Ti po sobě zanechati památku - ty své tak těžce nabyté zkušenosti - památky zápasu existenčního.
V přepych dovedeš se vždy vypraviti, ale jíti životem plným stálého přemítání, počítajíc s každým haléřem - v takové poměry se těžko vpravujeme, nemáme-li žádné opory. Kolik jest hospodyň, stydících se přiznati, že nevědí, jak do té domácnosti vniknouti. Musíme chceme-li dobře hospodařiti, mnoho přemýšleti a šetřiti.
Jen to si přeji, dítě mé, abys našla v práci zálibu. Ta ochrání Tě od nudy a dá zapomenouti mnohých bolestných chvil. Celý život náš je školou, kam stále chodíme se učiti - a nikdy nesmíš říci, že jsi dosti učená, že rady nepotřebuješ.
Dodatek k rozmnoženému vydání.
Když jsem předala tuto knihu před lety nakladateli do tisku, měla jsem dcerušku Jiřičku, kvetoucí absolventku třetího lycea, která svým duševním nadáním, svou inteligencí slibovala tak mnoho. Za tři dny to ubohé dítě podlehlo strašné zákeřné nemoci - záškrtu. Týž den byl mi dodán první výtisk Úsporné kuchačky. Byl jí dán do hrobu a za první honorář byl vypraven pohřeb. Jaká strašná ironie osudu.
Jak jste určitě poznali jedná se o Anuši Kejřovou. Aniž bych tušila, maminka tuto Zlatou úspornou kuchařku vlastnila, protože neměla začátek ani konec a papír byl již drobivý, hodně receptů jsem uveřejnila na webu Labuznik. com. Záhada vyřešena. Druhou Kuchařku jsem dostala dárkem, zřejmě se jedná o pozdější vydání- je v lepším stavu a papír není tak poničený - dávám k nahlédnutí.
